Mantrailing – využije ho stávající systém pátrání po osobách?

mantrailing_1

Co to mantrailing (MT) vlastně je
Mantrailing je metoda pachové práce záchranných psů, při které se pes orientuje převážně podle individuálního pachu hledané osoby. Jediným cílem je co nejrychlejší nalezení hledané osoby. Individuální pach je součástí pachového spektra každého člověka a má své nezaměnitelné vlastnosti, které pes dokáže přesně identifikovat. Individuální pach nelze ničím překrýt a spolehlivost je možno srovnávat s výsledky analýz DNA anebo otisky prstů. Výsledky posledních výzkumů pouze potvrzují to, co již dávno věděli a využívali naši předkové. Dodnes není úplně objasněno, jak je to možné, ale pro nás je podstatné, že to v praxi funguje.

Historie mantrailingu
Metoda výcviku pachových prací není žádnou novinkou, i když je pravdou, že se začala teprve v poslední době uplatňovat při výcviku i jiných plemen psů, než je plemeno bloodhound. Můžeme s nadsázkou říct, že mantrailing byl vytvořen pro bloodhoundy a bloodhound byl předurčen pro mantrailing. Bloodhound neboli pes Sv. Huberta je totiž již více jak 14 století chován a šlechtěn kvůli jedné jediné schopnosti, která mu dává výjimečné postavení mezi ostatními plemeny, a to jsou jeho čichové schopnosti. Má neuvěřitelný čich, je velmi vytrvalý, tvrdohlavý a svérázný a je to takový psí autista. Neumí a hlavně nechce dělat zkrátka nic jiného, než pracovat se svým nosem. Tuto vlastnost dříve využívali lovci ke sledování zvěře a poté, co se dostal ve 12. století do Anglie, začal být používán i na sledování pytláků. Poté, co se dostal s kolonizátory do Ameriky, byl využíván pro sledování uprchlých otroků a trestanců. Dodnes platí jak v Anglii, tak i Americe zákony, podle kterých mohou být pachatelé trestné činnosti usvědčeni na základě práce bloodhoundů. Jednostranným šlechtěním a rozvojem jeho přirozených a vrozených pudů se z něj stal skutečný specialista na sledování jak zvířecích, tak i lidských stop. Do Evropy se vrátil teprve před několika desítkami let.
Metoda mantrailingu vychází z těchto přirozených vlastností psa a tak, jako ani dříve nebylo podstatné, kudy běžela kořist, kterou sledoval, tak i při mantrailingu je důležitým a jediným cílem nalezení hledané osoby. Dnes se k výcviku využívají prakticky všechna plemena psů a mantrailing je velmi populární nejenom jako ryze záchranářská metoda, ale i jako zajímavá aktivita práce se psem. Bohužel se často stává, že se zájmová aktivita zaměňuje se záchranářským výcvikem a to této bezesporu účinné metodě velmi škodí.

Princip metody
Jak to tedy funguje? Individuální pach každé osoby vzniká bakteriálním rozkladem organické hmoty, která z každého živého organismu odpadává. Tyto organické částice se vlivem vnějších podmínek, převážně působením větru, teploty a vlhkosti, šíří v prostředí a většinou jejich výskyt není shodný se skutečnou trasou, kudy se hledaná osoba pohybovala. Plyny, které bakterie vylučují při rozkladu konkrétní organické hmoty, jsou pro psa identifikovatelné a dobře cvičený mantrailer je schopen sledovat nejčerstvější a nejintenzivnější konkrétní pach dané hledané osoby.

Rozdíly od klasického sledování pachové stopy, výhody a nevýhody
Pomineme-li všechny sportovní disciplíny a budeme-li se držet skutečně pouze rozdílů mezi mantrailingem a výcvikem záchranných a policejních psů, zůstává pouze rozdíl mezi tím, co je pro psa prioritní z hlediska sledování pachové stopy konkrétní osoby. Složitější to mají stávající stopaři, protože ti musí sledovat pokud možno přesně pachovou stopu, kudy hledaná osoba šla, nacházet na stopě předměty, označit je a pracovat tak, jak to vyžaduje jeho psovod. I z tohoto důvodu jsou pro psy takto cvičené důležitější jiné složky, než individuální pach. Problém je v tom, že tyto ostatní složky pachového spektra nemají konstantní vlastnosti a v průběhu času se mění. Proto psi takto cvičení mají určitá omezení, která mantraier nemá. Klasický výcvik je jak pro psa, tak i pro psovoda složitější, než výcvik mantrailingu. Pro praktické použití mantrailera je nutné splnění tří základních podmínek. Jednak je nutné, aby byl k dispozici co nejčistší pachový předmět, pokud možno pouze s pachem hledané osoby. Jako pachový předmět může být použito prakticky vše, na čem mohl pach ulpět. Nejčastější jsou části oblečení, osobní věci, mobilní telefon, zapalovač, kartáček na zuby, sponka do vlasů, hřeben, řetízky, prstýnky, anebo i nedopalek cigarety. Pokud je k dispozici kontaminovaný pachový předmět, je nutné, aby osoby, které se pachového předmětu dotýkaly, byly na startu přítomny, kvůli vyloučení jejich pachu. Druhou podmínkou je co nejpřesnější místo posledního výskytu hledané osoby. Dobře vycvičený mantrailer je schopen sice vyhledat pach i na větším prostoru, ale je to pro jeho práci komplikovanější. Třetí podmínkou je existence pachové stopy. Pokud se MT tým dostane na místo pátrání do cca 12 hodin, je relativně velká šance, že se zde pachové částice ještě nachází. Pokud je stáří stopy kolem 24 hodin, šance se sice snižuje, ale za určitých vnějších podmínek je ještě dost velký předpoklad, že stopa existuje. Na vše, co je nad 24 hodin, je již nutná shoda všech faktorů, které životnost pachové stopy ovlivňují. Existuje sice přesná definice, jak dlouho se pachová stopa v daném prostředí udrží, ale pro praxi je nepoužitelná. I když literatura uvádí až neskutečné stáří stop, konkrétně v našich podmínkách pracoval mantrailer v ostrém nasazení pro policii na stopě staré 106 hodin a dobré výsledky jeho práce potvrdily následně výpovědi svědků. V každém případě ale platí, že čím dříve se MT tým do pátrání nasadí, tím větší je šance na úspěšný výsledek.

Co lze považovat za úspěšný výsledek práce MT týmu?
Představou každého člověka, je, že mantrailer by měl vždycky na konci stopy hledanou osobu nalézt a identifikovat. Tato představa je sice krásná, ale v praxi většinou nereálná. Jsou situace, kdy ani není možné hledanou osobu na konci nalézt. Příkladem budiž stav, kdy se pes nasadí v místě, kde se hledaná osoba vůbec nenacházela. V tomto případě pes musí psovodovi jasně ukázat, že zde žádný pach hledané osoby není. Dále je možné, že hledaná osoba z daného místa odjela autobusem, vlakem, nebo autem a i v tomto případě pes ukončí práci v místě, kde stopa již nepokračuje. Další situací je, že hledaná osoba již nežije. I v tomto případě pes nemusí hledanou osobu nalézt. Jako úspěšný výsledek práce mantrailera lze považovat i určení směru, kudy hledaná osoba z daného místa odešla. V tomto případě se do daného prostoru mohou vyslat ostatní složky IZS, rojnice, psi na plošné vyhledávání anebo vrtulník s termovizní.
Možnosti společného nasazení MT týmů a psů na plošné vyhledávání
Jak již název tohoto článku napovídá, není mantrailing žádná spása, ani není jeho smyslem jakkoliv měnit anebo zasahovat do stávajících systémů pátrání po pohřešovaných osobách. Výhodou je, že může pracovat nezávisle na stávajících systémech a vhodně je doplňovat. Mantrailer může být tedy nasazen jako prvosledová složka, která může nasměrovat ostatní složky do prostoru, kde se pravděpodobně může hledaná osoba nacházet. Může být nasazen i v průběhu probíhajícího pátrání, kdy tak může potvrdit např. výpovědi svědků, označit místa, kde se hledaná osoba nenacházela anebo určit prostory, které je potřeba prioritně prohledat. Bohužel tou nejčastější variantou nasazování mantrailerů je ta, kdy jsou již vyčerpány všechny stávající postupy pátrání anebo dokonce až po ukončení neúspěšných pátracích akcí.


Mantrailing zatím není oficiální součástí IZS a dosud není vyřešena legislativa, metodika nasazení a atesty. Jako u všech nových metod, které jsou zaváděny do praxe, to trochu připomíná klasickou filozofickou otázku: „Co bylo dříve? Slepice anebo vejce?“ Již v průběhu první mezinárodní konference na téma „Mantrailing v operativně-taktickém systému pátrání policie“, která se konala v Bratislavě, bylo konstatováno, že se mantrailingem budou kompetentní složky zabývat až tehdy, když se ukáže jeho opodstatněnost v praxi, ale do praktických nasazení se mohou používat pouze psi, kteří jsou vycvičení a mají atesty MV. Jedinou cestou, jak je zatím tedy možné takto vycvičené psy do pátrání nasazovat, je využití statusu osoby blízké anebo občanské výpomoci. Za poslední dva roky tak byl mantrailer nasazen do několika desítek pátrání, kde se testuje vhodnost použití takto vycvičených pátracích psů. To, že je použití mantrailerů vhodné, ukazují výsledky posledních dvou let, kdy byly MT týmy nasazeny do několika pátrání, ve kterých se ukázalo, že díky jejich práci byly hledané osoby nalezeny.
Zatím největším důkazem vhodnosti použití MT týmu bylo nasazení při 2 pátráních po 3 malých holčičkách na Slovensku
Tyto případy vzbudily velký zájem veřejnosti a snad pomohou rozhýbat i legislativní kroky k oficiálnímu zavedení mantrailingu do systému pátrání policie a IZS. Bude to velmi složitý proces, protože je potřeba si uvědomit, že skutečně dobrých mantrailerů nebude nikdy dost. Výcvik je velmi dlouhý, rizikový a není zárukou, že každý pes, který tímto výcvikem projde, bude v praxi úspěšný. Zkušenosti i ze zahraničí ukazují, že i přesto, že jsou v dané oblasti certifikovaní psi, kteří mají dobré výsledky, v případech, kde to situace vyžaduje, je většinou nasazován jen ten nejzkušenější a nejlepší pes, i za předpokladu, že jsou vysoké náklady na jeho přepravu na místo nasazení. Systém certifikace a výcviku mantrailerů má svá specifika, která je potřeba respektovat. máme zpracovaný systém certifikace MT týmů a metodiku nasazení.