Chceme pozitivní konce cvičení?

S generálem Andorem Šándorem nejen o jeho nové knize.

Pan generál je velkou osobností mezi odborníky na problematiku přípravy státu i obyvatelstva na mimořádné události. U příležitosti vydání jeho nové příručky jsme mu položili pár záchranářských otázek.

Když totiž přijdeme až v ostrém zásahu, můžeme nechtěně vystavit zbytečnému riziku skutečné oběti zásahu.
Nemáme být více opatrní, vnímavější na dění kolem sebe, všichni záchranáři, včetně dobrovolných hasičů?
Ano, určitě. A nejen být opatrný. Ale i všímat si souvislostí. Osobně tu změnu pohledu vidím v tom, že tendence Integrovaného záchranného systému v ČR je řešit krize exaktně v mezích legislativy.
Někdy ale prostě legislativa na danou situaci nesedí, nedostačuje, nebo ji prostě a jednoduše vzhledem k novosti rizika ještě nedokonale pokrývá.
Klasická ukázka je rozsáhlý výpadek elektrické energie, tzv. „blackout“, kdy záchranáři mají tendenci svolávat krizové štáby, přemýšlet a tři hodiny debatovat, co se stalo, jenže právě u „blackoutu“ na rozdíl od jiných krizí, víme, když si tu práci dáme, co se stane. Známe rozsah krize. Třeba u povodní nevíme v daném momentu jestli voda bude 100, 200, 500 letá a ne vždy dokážeme predikovat zasažené území. A u „blackoutu“ to víme poměrně dobře a tak hned od začátku můžeme naší aktivitou jít ve prospěch těch, kteří jsou zasažení.
A co materiální a personální připravenost na nová rizika?
Tzv „blackout“ je typickým příkladem krize, kdy by bylo dobré si pohlídat možnost aktivace personálních rezerv, nějaké formy „pohotovosti“.
Jen v Praze je asi 1200 lidí na život podporujících přístrojích. I kdyby hasiči věděli, kde všichni jsou, stejně v daném personálním obsazení nemohou pomoct všem.
Materiální vybavení by pravděpodobně mělo být taky častěji revidováno vzhledem k novým rizikům. Zde v Praze máme jednu, možná dvě infekční sanitky, a také máme, myslím, pouze jednu sanitku na převoz novorozeňat. Přeci víme, že se v Praze denně rodí podstatně víc dětí a ještě více je jich v inkubátorech. Bude aktuální vybavení dostačovat?
Ano, můžeme si říct, že nemocnice pojede přece z náhradního zdroje. My jsme ale u jedné nemocnice, kde takovéto inkubátory jsou, při cvičení zjistili, že nemá náhradní zdroje. Troška selského rozumu do hrsti a hned víme, že stačí, aby vypadla elektřina u běžné bouřky.
Vraťme se k terorismu: Sám jste autorem teze, že se počet teroristických útoků bude zvyšovat, měnit podstata útoků, respektive, jak Vy vidíte, že se bude situace v Evropě vyvíjet?
Myslím, že ten trend je jednoznačný, počet útoků se bude stupňovat. Dneska si můžeme téměř 100% říct že, útok 11. září 2001 se bude těžko opakovat.
Stávající útoky, ty, co vidíme pomalu každý týden, dávají útočníkům volnost v tom, jaké místo, formu a intenzitu zvolí. Jakýkoliv zákrok bezpečnostního systému k preventivní eliminaci je díky tomu velmi složitý. Byl bych velmi opatrný na to, že nyní již teroristé budou jen osamělí vlci nebo malé individuální skupiny.
Izraelský premiér u velkého lesního požáru 2016 mezi Jeruzalémem a Haifou prohlásil, že to je teroristický útok. Takže se nám mění jejich struktura?
Ano, přesně tak. I lesní požáry můžou být teroristickým útokem. Bez ohledu na strukturu provedení vždy půjde především o efektivní a dobře provedený záchranářský zásah. S pokud možno nejefektivnějším a dostatečným vybavením.
Zaráží mn, že lidé, kteří rozhodují o tom, jak budou záchranáři vybaveni, si častokrát neuvědomují že vůbec nemusí jít o teroristický útok. Může to být banální autonehoda auta, kde může být jejich příbuzný nebo oni sami, až jednou skončí s politikou a nebudou mít ochranku. I jim se to může stát.
V tom momentě taky bude rozhodující pouze to, jak rychle záchranáři přijedou, jaké mají vybavení a jak rychle Vás dostanou z auta ven, poskytnou první pomoc, a v tom návazném systému vás potom transportují do centra, které vám dále pomůže.
Věnujeme přílišnou pozornost terorismu?
My jsme fascinování každým jedním teroristickým útokem, a teď mi nerozumějte špatně, ale když při něm zahyne 7 lidí, je to smutné. Již naprosto se neidentifikujeme s daleko vážnější realitou, že totiž až 25 000 lidí ročně v EU zahyne při dopravních nehodách.
Na vině jsou i média. Ve snaze o atraktivitu a v době přebírání agenturních zpráv z celého světa, právě tyto útoky natolik poutají pozornost diváka, že nějaké nehody je nechají úplně chladnými.
Čísla nelžou: nejvíce lidí umře na následky kouření, další choroby, drogy, vraždy, sebevraždy a někde na konci tohoto pomyslného žebříku bude terorismus.
Tím nechci snižovat nebezpečí teroristického útoku, ale prostě to tak je, ale my ty hodnoty, žebříčky máme nyní nějaké pomíchané, nedíváme se na to tak, jak bychom měli.
Nyní ke knize, proč jste ji napsal, s jakým záměrem, na jakou cílovou skupinu je zaměřena?
Byla to taková konincidence dvou věcí. Hodně přednáším na středních a vysokých školách a pro občany. Během tohoto jsem si čím dál u více uvědomoval, že občané o hrozbách vědí, ale vůbec netuší, jak by se jim bránit, jak se zachovat, jak se na hrozbu připravit preventivně. Po kontaktu s vydavatelem jsem souhlasil s příručkou, která bude pro každého. Proto je relativně jednoduchá, nechtěl jsem, aby měla 300-400 stran.
Příručka je řešena formou jednotlivých pokynů, které když si čtenáři osvojí, tak pak jejich šance přežít v případě problémů výrazně vyšší.
Myslím, že nejlépe podstatu věci vyjadřuje motto knihy: „Štěstí přeje připraveným“

Interview vedla a rozhovor připravila Gianna Conti

Foto: Jan Eisler, archiv redakce, archiv vydavatelství Autreo

Knihu můžete
objednávat na mailu
redakce:
media@rescuemedia.cz,
cena 199 Kč